Pojem „vandal“ je spojen s germánským kmenem Vandálů, kteří hráli důležitou roli v dějinách starověkého Římského impéria. Vandálové byli východogermánský kmen původem z území dnešního jižního Polska a severního Slovenska.

Na začátku 5. století n. l. začali Vandálové migrovat na západ, pravděpodobně kvůli tlaku jiných germánských kmenů a Hunů. V roce 409 n. l. překročili řeku Rýn a pronikli na území Římské říše, kde způsobili značné problémy. Vandalové se spojili s dalšími germánskými kmeny, jako byli Alanové a Svébové, a společně vyplenili některá města ve Španělsku a Galii.

Nejvíce známí se však stali díky svému postupu do severní Afriky. V roce 429 n. l. pod vedením krále Geisericha překročili úžinu Gibraltarskou a vpadli do římské provincie Africa (část dnešního Tuniska). Po několika letech bojů se Vandálové zmocnili provincie a vytvořili vlastní království se sídlem v Kartágu (dnešní Tunis).

Vandalové nebyli pouze vojensky úspěšní, ale také se stali známými díky svému ničení a plenění. Od tohoto chování pochází moderní slovo „vandal“, které označuje osobu, která ničí nebo poškozuje cizí majetek či kulturní památky bez ohledu na hodnotu nebo historický význam.

Království Vandalské existovalo asi do roku 534 n. l., když bylo dobyto byzantskými vojsky vedenými generálem Belisariem. Vandalové pak postupně ztratili svou politickou a kulturní identitu, ačkoli se někteří z nich integrovali do byzantské společnosti. Slovo „vandal“ nicméně zůstalo jako historický termín, který odkazuje na jejich invazi a plenění římského území a následně na ničení cenných věcí nebo kulturních památek.