V trestního zákoníku o nutné obraně je uvedeno, že čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem; nejde o nutnou obranu byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
Důležité je vědět, že mezi jednání v souladu s trestním zákoníkem patří i situace, kdy člověk chrání nejenom své zájmy, ale i zájmy někoho jiného.
Dále je taky nutné mít na vědomí, že aby posuzovaný čin byl skutečně nutnou obranou, musí odvracet útok bezprostředně hrozící (tedy můžeme se bránit už i proti pokusu o trestný čin, nemusíme čekat až útok skutečně nastane) nebo útok trvající, avšak ještě neukončený. Pokud obránce zasáhne proti útočníkovi v době, kdy jeho útok již skončil, nemůže se už jednat o nutnou obranu.
Přiměřenost obrany zároveň vylučuje očividně hrubý nepoměr ke způsobu útoku. Obrana může (a z pravidla musí) být důraznější než útok. Vychází se z předpokladu, že větší důraznost je inherentní vlastností jakékoliv účinné obrany.