Výroba benzínu začíná hluboko pod zemí, kde se po miliony let tvořila ropa z odumřelých rostlin a živočichů. Jakmile je ropa vytěžena, přepravuje se do rafinérií, kde prochází složitým procesem zvaným rafinace. Cílem je z této suroviny získat užitečné produkty – mezi nimi právě i benzín.

Prvním krokem je destilace. Ropa se zahřeje na vysokou teplotu a rozdělí na různé frakce podle bodu varu. Lehčí složky, jako je právě benzín, se oddělují už při nižších teplotách. Tato tzv. primární frakce ale ještě není vhodná k přímému použití v motorech – musí se dále upravit.

Následuje tzv. krakování. To je proces, při kterém se těžší a méně hodnotné uhlovodíky rozkládají na menší, které jsou vhodnější pro použití v palivech. Současně se využívá i tzv. reformování a izomerace – chemické postupy, které zlepšují oktanové číslo benzínu, tedy jeho schopnost odolávat předčasnému vznícení ve spalovacím motoru.

Moderní benzín pak často obsahuje i biosložku, obvykle ethanol. Jeho přídavek je dán legislativou a má přispět ke snižování emisí skleníkových plynů. V Evropě je běžný například benzín E5 nebo E10, což znamená, že obsahuje 5 %, respektive 10 % biosložky.

Hotový benzín se ještě upravuje přidáním aditiv, která zlepšují jeho spalování, chrání motor nebo omezují vznik usazenin. Poté je připraven k distribuci – nákladními cisternami putuje na čerpací stanice, odkud si ho řidiči tankují přímo do svých automobilů.

Celý proces výroby benzínu je technologicky náročný a pečlivě kontrolovaný, aby výsledný produkt splňoval přísné normy kvality i ekologické požadavky.