Odpověď na tuto otázku není jednoduché „ano“ nebo „ne“, protože se zde střetává text Ústavy s ústavní praxí a výklady právníků.

Stručná odpověď zní: Dle převažujícího výkladu ústavních právníků prezident nemá právo odmítnout kandidáta na ministra z politických či osobních důvodů. Může tak učinit pouze ze závažných zákonných důvodů. V praxi se však stává, že prezidenti jmenování zdržují nebo odmítají, čímž testují hranice svých pravomocí.

Zde je podrobnější rozbor situace:

1. Co říká Ústava ČR

Článek 68, odstavec 2 Ústavy říká:

„Prezident republiky jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“

Klíčová je fráze „na jeho návrh“. V parlamentním systému (jaký má ČR) je za složení vlády odpovědný premiér, který se zodpovídá Poslanecké sněmovně, nikoliv prezidentovi. Prezident v tomto procesu plní spíše roli „notáře“, který stvrzuje vůli premiéra.

2. Kdy prezident MŮŽE odmítnout (Legální důvody)

Prezident může (a měl by) odmítnout kandidáta, pokud existuje právní překážka, která by bránila výkonu funkce. Mezi tyto důvody patří:

• Nesplnění zákonných podmínek: Například kandidát není občanem ČR.
• Konflikt zájmů: Kandidát podniká v oboru, který má řídit (a neodstřihne se od něj), nebo zastává funkci neslučitelnou s funkcí ministra.
• Trestní stíhání: Pokud by byl kandidát pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin (zde je debata, zda stačí stíhání, nebo musí být rozsudek).
• Chybějící lustrační osvědčení: (U některých resortů vyžadováno, ačkoliv se vede debata o nutnosti pro ministry).

3. Kdy prezident NESMÍ odmítnout (Politické důvody)

Prezident by neměl odmítnout kandidáta z důvodů:

• Osobní antipatie: „Nemám toho člověka rád.“
• Odborná nezpůsobilost (subjektivní): „Myslím si, že tomu nerozumí.“ (Odpovědnost za kvalitu ministra nese premiér).
• Politický názor: „Nesouhlasím s jeho postoji k EU/ekologii/daním.“

4. Realita a spory (Zeman, Klaus, Havel)

Ačkoliv teorie hovoří jasně, praxe byla často odlišná. Prezidenti se snažili svůj vliv posilovat:

• Miloš Zeman: Často argumentoval tím, že Ústava říká „jmenuje“, nikoliv „musí jmenovat“, a že není „automat na podpisy“. Odmítal jmenovat například Miroslava Pocheho (MZV) nebo Petra Hladíka (MŽP). Většinou to vedlo k politickému handlování.
• Václav Klaus: Měl výhrady například k Davidu Rathovi, ale nakonec jej jmenoval.

5. Jak se situace řeší (Kompetenční žaloba)

Pokud prezident odmítá jmenovat ministra bez relevantního právního důvodu, má předseda vlády možnost podat kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu.

• Ústavní soud by pak autoritativně rozhodl, zda má prezident povinnost konat.
• K tomuto kroku zatím v historii ČR nedošlo, protože politici (např. Petr Fiala v případě Petra Hladíka) nakonec vždy dali přednost politické dohodě nebo ústupu, aby se vyhnuli dlouhému soudnímu sporu a ústavní krizi.

Shrnutí

Prezident není oprávněn odmítnout ministra jen proto, že se mu nelíbí. Je povinen návrhu premiéra vyhovět, pokud neexistují právní překážky. Pokud by prezident trvale odmítal, předseda vlády by pravděpodobně vyhrál spor u Ústavního soudu.