Jsou na rozhraní mezi vozidly a chodci. Neberou si bohužel příklad z dobrých vlastností obou těchto kategorií, ale soustřeďují často jen ty nejhorší. Nejsou vůbec školeni a jen málo z nich ví něco o dopravních předpisech vůbec, kromě snad toho, že se jezdí vpravo. Ale ani toto pravidlo někteří nedodržují v domnění, že platí jen pro rychlá vozidla. Jsou většinou velmi družní, proto jezdí vedle sebe a jen velmi váhavě přerušují zábavu při objevení rychlého vozidla, které se snaží o předjetí. Jsou sice pomalí, ale velmi pohybliví. Protože jsou zřejmě povahy vrtkavé, nemůžeme nikdy usoudit, co učiní v příštím okamžiku. Při odbočení dávají znamení jen zřídka – zřejmě spoléhají, že než někdo přijede, budou už pryč. V noci se zvlášť důrazně starají, aby nás nepřemohla ospalost. Spoléhají se zřejmě na to, že člověk s vadným zrakem nemůže dostat řidičský průkaz, a proto jezdí většinou neosvětleni. Ani odrazová skla na zadním blatníku je příliš nezajímají, protože motorová vozidla mají mít podle předpisu dobrá světla a u motorových vozidel se přece výbava častěji kontroluje a pokutuje. Při míjení protijedoucího vozidla v noci, kdy oslněni musíme sjet až na okraj silnice, prožíváme nejhorší okamžiky zoufalé nejistoty – je tam cyklista nebo není ? Každý nový motorista by si měl vštípit nesmazatelně do svého podvědomí heslo: Pozor na cyklisty ! A každý cyklista by si měl uvědomit, že i on bude možná jednou motoristou.