Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozí, povinen je snášet.
Krajní nouze znamená v právu takový stav, který představuje přímé ohrožení zákonem chráněného zájmu. Odvrácení krajní nouze není trestným činem ani přestupkem, přestože toto jednání jejich zákonné znaky jinak naplňuje. V civilním právu jednání v krajní nouzi vylučuje odpovědnost za způsobenou škodu (podmínkou je, že osoba jednající v krajní nouzi sama nevyvolala nebezpečí, které svým jednáním odvrací).
Dalšími zákonnými podmínkami je nemožnost odvrátit nebezpečí jinak a přiměřenost použitých prostředků, tzn. následek, který byl odvrácením krajní nouze způsoben, nesmí být stejně závažný nebo ještě závažnější než nebezpečí, které původně hrozilo.